Moldavsko
Moldavsko, oficiálně Moldavská republika (rumunsky Republica Moldova[pozn. 1]), je východoevropský vnitrozemský stát na severovýchodním okraji Balkánu.[4] Moldavsko sousedí na západě s Rumunskem a na severu, východě a jihu s Ukrajinou.[5] Na východní hranici s Ukrajinou leží za řekou Dněstr neuznaný separatistický stát Podněstří. Mírně zvlněná krajina má mírné kontinentální podnebí. Dělí se na 32 rajónů, na ploše asi 34 000 km² žije 2,4 milionu[pozn. 2] obyvatel.[6][7] Hlavním a největším městem je Kišiněv, mezi další významná města patří Bălți, Ungheni a Cahul. Většinu obyvatel země tvoří Moldavané, největšími etnickými menšinami jsou Rumuni a Ukrajinci. Úředním jazykem je rumunština, dříve nazývaná moldavštinou, drtivá většina obyvatel se hlásí k pravoslaví.
Většina moldavského území byla součástí Moldavského knížectví od 14. století až do roku 1812, kdy byla Osmanskou říší (jejímž vazalem Moldávie byla) postoupena Ruské říši a stala se známou jako Besarábie. V roce 1856 byla jižní Besarábie vrácena Moldavsku, které se o tři roky později spojilo s Valašskem a vytvořilo Rumunsko, ale v roce 1878 byla nad celým regionem obnovena ruská vláda. Během ruské revoluce v roce 1917 se Besarábie nakrátko stala autonomním státem v rámci Ruské republiky. V únoru 1918 vyhlásila nezávislost a později téhož roku se na základě hlasování svého shromáždění začlenila do Rumunska. Toto rozhodnutí bylo zpochybněno sovětským Ruskem, které v roce 1924 zřídilo v rámci Ukrajinské sovětské socialistické republiky takzvanou Moldavskou autonomní republiku na územích částečně obývaných Moldavany na východ od Besarábie. V roce 1940 bylo Rumunsko v důsledku paktu Molotov-Ribbentrop nuceno postoupit Besarábii a severní Bukovinu Sovětskému svazu, což vedlo ke vzniku Moldavské sovětské socialistické republiky (Moldavská SSR).
Dne 27. srpna 1991, kdy probíhal rozpad Sovětského svazu, vyhlásila Moldavská SSR nezávislost a přijala název Moldavsko.[8] Pás moldavského území na východním břehu Dněstru je však od roku 1990 pod faktickou kontrolou separatistické vlády Podněstří. V roce 1994 byla přijata moldavská ústava a země se stala parlamentní republikou s prezidentem jako hlavou státu a premiérem v čele vlády. Za prezidentství Maii Sanduové, zvolené v roce 2020 na prozápadní a protikorupční kandidátce, usiluje Moldavsko o členství v Evropské unii a v červnu 2022 získalo status kandidátské země.[9][10] Sanduová rovněž navrhla ukončení moldavského ústavního závazku vojenské neutrality ve prospěch užšího spojenectví s NATO a důrazně odsoudila ruskou invazi na sousední Ukrajinu.[11] V červnu 2024 zahájilo Moldavsko přístupové rozhovory o vstupu do EU.[12]
Moldavsko je unitární parlamentní republikou s prezidentem jako ceremoniální hlavou státu, zákonodárnou moc má jednokomorový parlament. Republika je po Ukrajině druhou nejchudší zemí v Evropě podle hrubého domácího produktu na obyvatele a velkou část jeho hrubého domácího produktu tvoří sektor služeb.[13] Má jeden z nejnižších indexů lidského rozvoje v Evropě a na světě je na 76. místě (2022).[14] V globálním inovačním indexu je Moldavsko k roku 2023 na 60. místě na světě.[15] Moldavsko je členským státem Organizace spojených národů, Rady Evropy, Světové obchodní organizace, Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě, GUAM – Organizace pro demokracii a ekonomický rozvoj, Organizace černomořské ekonomické spolupráce a Asociačního tria.
Název
[editovat | editovat zdroj]Název Moldavsko je odvozen od řeky Moldova (německy Moldau), jejíž údolí sloužilo jako politické centrum v době založení Moldavského knížectví v roce 1359.[16] Původ názvu řeky zůstává nejasný. Podle legendy, kterou vyprávějí moldavští kronikáři Dimitrie Cantemir a Grigore Ureche, pojmenoval řeku kníže Dragoș podle lovu na pratury: po honbě se v řece utopil vyčerpaný knížecí ohař Molda (Seva). Jméno psa, které řeka získala, se rozšířilo na celé knížectví.[17]
V 90. letech 20. století, při vzniku Společenství nezávislých států, se název současné Moldavské republiky krátce psal také Moldávie,[18] po rozpadu Sovětského svazu se začal používat rumunský název Moldova. Oficiálně název používaný v České republice je Moldavská republika,[19] stejně je označována i Organizací spojených národů.
Historie
[editovat | editovat zdroj]Historie Moldavska sahá až do 50. let 13. století, kdy bylo založeno Moldavské knížectví, středověký předchůdce dnešního Moldavska a Rumunska. Od roku 1538 až do 19. století bylo knížectví vazalem Osmanské říše. V roce 1812, po jedné z několika rusko-tureckých válek, byla východní polovina knížectví, Besarábie, připojena k Ruské říši. V roce 1918 se Besarábie nakrátko osamostatnila jako Moldavská demokratická republika a na základě rozhodnutí parlamentu (Sfatul Țării) se spojila s Rumunskem. Během druhé světové války byla okupována Sovětským svazem, který ji od Rumunska získal zpět. Do rozpadu Sovětského svazu k němu byla připojena jako Moldavská sovětská socialistická republika. V roce 1991 země vyhlásila nezávislost pod názvem Moldavská republika.
Pravěk a starověk
[editovat | editovat zdroj]
V roce 2010 byly na moldavském území objeveny oldovanské pazourkové nástroje staré 800 000–1,2 milionu let.[20] Homo sapiens se v oblasti objevil zhruba před 44 000 lety.
V neolitu (asi 5500 až 2750 př. n. l.) se na moldavském území rozvíjela cucutensko-tripolská kultura.[21][22] V období antiky oblast obývali Dákové a Karpové. Mezi 1. a 7. stoletím se oblast dostala pod kontrolu Římské říše. Nejvýznamnější památkou na římské časy v Moldavsku jsou zbytky Trajánova valu.[23] Po rozdělení Říma se oblast dostala pod kontrolu Východořímské, posléze tedy Byzantské říše.[24]
V pozdním starověku a raném středověku historikové zaznamenávají nesčetně invazí: Gótů, Hunů, Avarů, Bulharů, Maďarů, Pečeněhů, Kumánů, Mongolů, Tatarů. Okolo 11. století se významným etnikem v oblasti stali Valaši, kteří se etnicky zformovali z dáckého (a možná ilyrského) obyvatelstva, dlouho žili v archaických rodových společenstvích a obývali karpatské horské oblasti. Po sestupu z nich se pokoušeli odrazit byzantský vliv. V roce 1164 byl budoucí byzantský císař Andronikos I. Komnenos Valachy zajat právě na moldavském území. Valaši jsou dnes považováni za předky moldavského národa. Dostali se nejprve pod nadvládu mongolsko-tatarských kmenů (13. století) a posléze Uher (14. století).
Ipatěvský spis z 15. století hovoří rovněž o slovanském kmeni Bolochovců, který se měl v této oblasti v této éře pohybovat a snad mít i knížectví, někteří historikové ale jeho slovanský původ zpochybňují a domnívají se, že šlo o Valachy.[25] Další podobnou historickou záhadou je kmen Brodníků, který se v oblasti také vyskytoval, a jehož název také svádí k tomu považovat ho za slovanský, avšak historických zdrojů je minimum.
Moldavské knížectví
[editovat | editovat zdroj]
Prvním moldavským knížetem se roku 1359 (tradiční datace, dnes historici hovoří spíše o časnějším nástupu) stal Dragoș, který byl ještě uherským vazalem.[26] Založil Moldavské knížectví. Hlavním městem se stal Siret, nechal ho postavit první významný kníže Bohdan I., který setřásl uherský vliv.[27] Jeho syn a kníže Lațcu přestoupil na katolictví, aby si naklonil Poláky. Petru I. se stal roku 1387 přímo vazalem polského krále. Alexandr Dobrý je znám tím, že bojoval po boku Poláků v bitvě u Grunwaldu.[28] Byl také prvním moldavským knížetem, který se dostal do konfliktu s Osmany, suverenitu ještě uhájil.
Jeho syn Petr III. Áron však již byl na podzim roku 1455 přinucen platit tureckému sultánovi tribut. Jeho nástupce, nejvýznamnější moldavským vládce Štěpán III. Veliký (1457–1504), se proti tomu vzbouřil a svého předchůdce sesadil z trůnu. Sultán se odhodlal moldavského panovníka podřídit si silou, Štěpán III. ho však v bitvě u Vaslui porazil.[29]
Podpisem smlouvy a manželským svazkem syna velkoknížete Ruského impéria Ivana III. Velikého a dcery Štěpána III. Velikého byly během jeho vlády upevněny zahraničněpolitické vztahy moldavského knížectví a Ruského impéria.
Osmanská a ruská nadvláda
[editovat | editovat zdroj].jpg)
Až Štěpánův nástupce uznal lenní závislost své země na Osmanské říši. Moldavského panovníka na trůn schvaloval turecký sultán. Na znak věrnosti mu knížata posílala své syny a příbuzné, kteří se v Istanbulu zdržovali jako rukojmí. V průběhu 16. a 17. století se na trůnu moldavského knížectví vystřídalo více než 50 panovníků. Ústřední moc byla slabá, v zemi vládla bojarská oligarchie – představitelé 75 nejvlivnějších šlechtických rodin.[30]
.jpg)
V roce 1711 se Dimitrie Cantemir s ruským carem Petrem I. Velikým dohodl na vazalském vztahu moldavského a ruského panovníka; ruský panovník navíc přislíbil obnovit hranice moldavského knížectví z doby před tureckým jařmem. Společný postup ruské a moldavské armády proti Osmanům však skončil neúspěchem a plán vazalského vztahu moldavského knížectví k ruskému nevyšel. V období rusko-tureckých válek v 18. století ruská armáda třikrát osvobozovala území Moldavska zpod nadvlády Osmanské říše. Osmani přestali věřit místní šlechtě a na klíčové mocenské pozice počali dosazovat fanarioty, k Turkům loajální Řeky z Konstantinopole.[31]
Podle mírové smlouvy z Küçük Kaynarca z roku 1774, kterou podepsala Osmanská říše a Ruské impérium, získalo Rusko právo chránit křesťany žijící v Osmanské říši a zasáhnout v případě špatného zacházení s nimi.[32] Osmanská říše musela moldavskému panovníkovi vrátit odebraná území a osvobodit podrobené obyvatelstvo od daní. Později od něj nemohla požadovat platbu daní během trvání rusko-turecké války v letech 1768 až 1774. Výsledkem těchto opatření bylo oslabení osmanského vlivu a posílení ekonomických vztahů s Ruským impériem. Na základě Bukurešťské smlouvy z roku 1812 bylo území Moldavska získáno Ruskem plně.[33][34] Zprvu mělo velkou míru autonomie. Po roce 1828 byla tato autonomie omezována a v roce 1873 se země stala pouhou gubernií. V rámci rusifikačního procesu carská administrativa postupně odstranila rumunštinu z úřadů i církevního života.[35]
19. století a 1. světová válka
[editovat | editovat zdroj]
Území dnešního Moldavska zahrnuje převážnou část Besarábie – historické ruské gubernie mezi Dněstrem, Prutem a Černým mořem, vzniklé v důsledku připojení východní části Moldavského knížectví k Ruskému impériu v roce 1812, zatímco zbylé území Moldávie se později stalo součástí Rumunska.
V roce 1856, na základě rozhodnutí kongresu v Paříži, byla jihovýchodní část Besarábie s městy Bolhrad, Izmajl a Cahul připojena k Moldavskému knížectví a v roce 1859 se v důsledku spojení Moldavska a Valašska stala součástí Spojených knížectví Moldávie a Valašska (rumunsky Principatele Unite ale Moldovei și Țării Românești, od roku 1866 Rumunské knížectví).[36][37] V roce 1878, na základě rozhodnutí kongresu v Berlíně, byla opět přičleněna k Rusku.
V průběhu 19. století podporovaly ruské úřady kolonizaci Besarábie Ukrajinci, Němci, Bulhary, Poláky, Gagauzy a Židy.[38] Rumunský podíl populace se snížil z odhadovaných 86% v roce 1816 na přibližně 52% v roce 1905. Moldavci odpověděli útok