Přeskočit na obsah

Novaja gazeta

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Novaja gazeta
Základní informace
Datum založení1. dubna 1993
Jazykruština, angličtina
Žánrcurrent affairs, investigativní žurnalistika, political podcast, news commentary podcast a society and culture podcast
Periodicitavychází třikrát týdně
FormátA2
Země původuRuskoRusko Rusko
Sídlo redakceMoskva, Riga
Náklad90 000[1]
Klíčové osoby
Majitel'Novaya Gazeta' Publishing House (76 %)
Alexandr Lebeděv (14 %)
Michail Gorbačov (10 %)
Šéfredaktor
Dmitrij Muratov
EditorDmitrij Andrejevič Muratov
Odkazy
ISSN1606-4828 a 1682-7384
OCLC58481623
Žebříček Alexa9 665 (září 2021)
WebOficiální web
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Jelena Valerijevna Milašinová, novinářka deníku Novaja gazeta

Novaja gazeta (rusky Новая газета) byly ruské liberální a opoziční noviny. Dlouholetým šéfredaktorem novin byl Dmitrij Muratov, kterému byla v roce 2021 udělena Nobelova cena za mír.[2] Koncem března 2022 noviny pozastavily svou činnost do ukončení ruské invaze na Ukrajinu po tom, co obdržely druhé varování od ruského cenzurního orgánu Roskomnadzor.[3][4] Nedlouho po tom, začátkem dubna 2022, část novinářů novin, která Rusko od začátku invaze opustila, spustila v lotyšské Rize internetový zpravodajský portál Novaja gazeta Europe,[5] který je tak mimo dosah ruské cenzury.[6] V říjnu 2026 noviny ohlásily ukončení činnosti s odkazem na dlouhodobý nátlak ruských úřadů a bezpečnostních složek.[7] Archiv je k dispozici na GitHubu.[8]

Historie

[editovat | editovat zdroj]

Novaja Gazeta vznikla tak, že skupina 46 redaktorů v roce 1993 odešla z deníku Komsomolskaja pravda, ze kterého se staly populární noviny pro široké masy, a založila si vlastní deník.[9] Redakce sídlila v Moskvě. Novaja gazeta začala vycházet 1. dubna 1993 a kromě internetového webu vycházela i v tištěné podobě třikrát týdně v nákladu zhruba 200 tisíc výtisků. Noviny vycházely v deseti velkých ruských městech a kromě toho měly tři zahraniční vydání, v Izraeli, Německu a Kazachstánu. Jeho šéfredaktorem byl do roku 2017 Dmitrij Andrejevič Muratov (rusky Дмитрий Андреевич Муратов), který i poté zůstal ve vedení redakce.[10] O posledním roce jeho šéfredaktorování vznikl dokumentární film Novaja, který byl roku 2019 uveden na festivalu Jeden svět. V roce 2021 byla Muratovi spolu s filipínskou novinářkou Marií Ressa udělena Nobelova cena za mír.[2]

Po začátku ruské invaze na Ukrajinu noviny toto téma bohatě pokrývaly, včetně informací z Ruskem okupovaných území. Dne 4. března 2022 redakce obdržela varování od ruského cenzurního orgánu Roskomnadzor a byla nucena smazat některé články a omezit zpravodajství o invazi. O tři týdny později, 28. března 2022 noviny pozastavily svou činnost do ukončení invaze po tom, co obdržely druhé varování od Roskomnadzoru.[3][4]

Již 7. dubna 2022 však část novinářů listu, která Rusko od začátku invaze opustila, spustila v lotyšské Rize internetový zpravodajský portál Novaja gazeta Europe,[5] který tak byl mimo dosah ruské cenzury.[6]

Redakce oznámila úplné ukončení provozu k 9. listopadu 2026, přičemž jako hlavní důvod uvedla systematický a stupňující se tlak ze strany ruských státních úřadů a zpravodajských služeb. Klíčovým faktorem pro toto rozhodnutí bylo nucené vystěhování redakce z moskevských prostor, v nichž médium sídlilo téměř tři dekády. Podle šéfredaktora Sergeje Sokolova se pro fungování novin nepodařilo zajistit náhradní zázemí, v důsledku čehož zaniklo i pamětní muzeum investigativní novinářky Anny Politkovské, jež se nacházelo v budově. Konec vydavatelské činnosti urychlilo také zablokování dárcovského systému, prostřednictvím kterého bylo médium finančně podporováno svými čtenáři.[11] [7]

Vlastnická struktura

[editovat | editovat zdroj]

Nezávislost novin zajišťovalo výhradní financování ze soukromých zdrojů. Významný spoluvlastnický podíl v nich měli Michail Gorbačov (10 %) a Alexandr Lebeděv (14 %), zbytek akcií patřil členům redakce.[12] Gorbačov pro rozvoj novin využil část finanční odměny spojené s Nobelovou cenou za mír.[13][14]

Role ruského opozičního média

[editovat | editovat zdroj]

Noviny byly během své existence vystaveny řadě represivních opatření, prošly deseti prověrkami státních úřadů a čelily stovce soudních pří, z nichž většinu vyhrály. Od založení novin bylo zavražděno šest jejich novinářů či spolupracovníků – Anna Politkovská (zastřelena v Moskvě roku 2006), Anastasija Baburova, Natalja Estěmirovová,[15] Igor Domnikov, Stas Markelov či Jurij Ščekočichin.[12][16]

V letech 2015–2017 bylo opakovaně vyhrožováno smrtí Jeleně Valerijevně Milašinové (rusky Елена Валерьевна Милашина), jedné z dalších novinářek deníku, poté, co uveřejnila zprávy o vynucených sňatcích a postavení a pronásledování homosexuálů[17] v Čečensku za vlády prezidenta Ramzana Kadyrova.[18][19][20] Již v roce 2012 byla za svoje články o porušování lidských práv na Kavkaze v Moskvě brutálně zbita.[21]

V roce 2017 bylo také usneseno Evropským soudem pro lidská práva (ESLP), že Ruská federace musí zaplatit finanční odškodné deníku Novaja gazeta za omezování svobody projevu, když musel dle rozhodnutí moskevského soudu v roce 2005 zaplatit za uveřejněné zprávy o havárii ruské jaderné ponorky K-141 Kursk uloženou pokutu.[22]

Citáty o státním dozoru nad médii v Rusku

[editovat | editovat zdroj]

V roce 2014 byly noviny Novaja Gazeta uváděny jako jeden z mnoha možných kandidátů na Nobelovu cenu míru.[14] Na adresu Roskomnadzoru, státního úřadu pro kontrolu ruských médií, uvedl Vitalij Jaroševskij, novinář deníku Novaja Gazeta, v roce 2014 následující:[23]

„ Hlídá nás Roskomnadzor neboli výbor pro komunikaci a masmédia, kterému stačí dvě varování, aby nás pohnal před soud a klidně i zavřel. Zbavit se v Rusku novin není těžké. Nicméně řeknu vám tvrdou, ale pravdivou věc: nejúčinnější cenzurou je vražda. Jen v naší redakci je takových případů několik. “
— Vitalij Jaroševskij, In: LN, 14. 5. 2014

Ocenění

[editovat | editovat zdroj]
  • Henri Nannen Prize (2007)
  • Four Freedoms Award (2010)
  • Freedom Award of Politiken (2014)

Reference

[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Novaya Gazeta na anglické Wikipedii.

  1. ↑ Russian newspaper fights on despite threats and attacks. France 24 [online]. 2021-03-28 [cit. 2021-10-09]. Dostupné online. (anglicky)
  2. 1 2 The Nobel Peace Prize 2021. NobelPrize.org [online]. [cit. 2021-10-08]. Dostupné online. (anglicky)
  3. 1 2 Мы приостанавливаем работу Заявление редакции «Новой газеты». Новая газета [online]. 1648468140000 [cit. 2022-04-28]. Dostupné online. (rusky)
  4. 1 2 Novaja gazeta, jedno z posledních nezávislých médií v Rusku, načas končí | ČeskéNoviny.cz. www.ceskenoviny.cz [online]. [cit. 2022-04-28]. Dostupné online.
  5. 1 2 Издание запустят по «Новой». www.kommersant.ru [online]. 2022-04-07 [cit. 2022-04-28]. Dostupné online. (rusky)
  6. 1 2 Russian reporters open outlet in Europe after Moscow-based paper suspends publication. Reuters. 2022-04-07. Dostupné online [cit. 2022-04-28]. (anglicky)
  7. 1 2 BAUER, Vojtěch. Ruský nezávislý list Novaja gazeta po 30 letech končí. Novinky.cz [online]. 2026-10-30 [cit. 2026-10-30]. Dostupné online.
  8. ↑ GitHub - novaya-gazeta-ru/archive · GitHub
  9. ↑ HORKÝ, Petr. Dmitrij Muratov: Naším úkolem je popsat korupci, ne dostat všechny do vězení. Respekt [online]. Respekt Media, 2019-03-20 [cit. 2026-11-02]. Dostupné online. ISSN 1801-1446.
  10. ↑ Ruský opoziční list chce k sebeobraně vyzbrojit své redaktory. Novinky.cz [online]. Borgis, 2017-10-26 [cit. 2017-11-01]. Dostupné online.
  11. ↑ HOSENSEIDLOVÁ, Petra. Ruský list Novaja gazeta končí. Odůvodnil to tlakem úřadů. ČT24 [online]. Česká televize, 2026-10-30 [cit. 2026-10-30]. Dostupné online.
  12. 1 2 ČIHÁK, Ondřej. Nejlepší cenzurou je vražda člověka, říká novinář ruského opozičního listu Novaja Gazeta. Český rozhlas Plus [online]. Český rozhlas, 2014-05-13 [cit. 2026-11-02]. Dostupné online.
  13. ↑ FATUROVÁ, Marie. Gorbačov investoval do nezávislých novin. iDNES.cz [online]. 2006-6-9 [cit. 2014-10-17]. Dostupné online.
  14. 1 2 Here's Who Has The Best Shot At Winning The Nobel Peace Prize. Business Insider [online]. 2014-10-10 [cit. 2014-10-17]. Dostupné online. (anglicky)
  15. ↑ КИРИЛЕНКО, Анастасия. Убита Наталья Эстемирова. Радио Свобода [online]. 2009-07-15 [cit. 2017-11-01]. Dostupné online.
  16. ↑ TYPOVSKÝ, František. Ruští novináři jsou ohroženým druhem. Nevyhýbají se jim výhrůžky, vraždy ani brutální napadení. Aktuálně.cz [online]. Economia, 2017-05-15 [cit. 2017-11-01]. Dostupné online.
  17. ↑ Koncentráky jako za Hitlera. Čečensko prý tvrdě pronásleduje gaye. Týden.cz [online]. Empresa Media, 2017-04-10 [cit. 2017-11-04]. Dostupné online.
  18. ↑ ZBAVITELOVÁ, Gita. Čečensko vyhrožuje smrtí ruské novinářce. iROZHLAS [online]. Český rozhlas, 2015-06-15 [cit. 2017-11-04]. Dostupné online.[nedostupný zdroj]
  19. ↑ Ruská novinářka, která napsala o pronásledování čečenských gayů, čelí vyhrůžkám. Chce odjet ze země. Aktuálně.cz [online]. Economia, 2017-04-22 [cit. 2017-11-04]. Dostupné online.
  20. ↑ HARZER, Filip. Odhalila teror v Čečensku. Vyhlásili nám džihád, je to jako v Charlie Hebdo, říká novinářka. iROZHLAS [online]. Český rozhlas, 2017-04-19 [cit. 2017-11-04]. Dostupné online.
  21. ↑ V Moskvě brutálně zbili redaktorku opozičních novin. Týden.cz [online]. Empresa Media, 2012-04-05 [cit. 2017-11-04]. Dostupné online.
  22. ↑ Rusko musí zaplatit opozičnímu listu, který psal o Kursku. Týden.cz [online]. Empresa Media, 2017-10-03 [cit. 2017-11-04]. Dostupné online.
  23. ↑ SLEZÁKOVÁ, Magdalena. Ruská média zbožňují Kreml jako milenku, říká opoziční novinář. Lidové noviny. 2014-05-14. Dostupné online.

Související články

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Novaja_gazeta&oldid=26369816“