Paris Pride
| Paris Pride | |
|---|---|
 Pařížský průvod hrdosti v roce 2021 | |
| Místo | Paříž |
| Země | Francie |
| Datum založení | 1977 |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Pařížský průvod LGBT hrdosti, ve francouzském originále Marche des fiertés LGBT de Paris, známý jako Paris Pride, je průvod a festival, který se koná každoročně koncem června ve francouzské metropoli Paříži jako slavnost lesbických, gay, bisexuálních a transgenderových osob (LGBT+) a jejich spojenců. Průvod začíná obvykle u Tour Montparnasse a končí na náměstí Bastily. Po průvodu následuje párty v „gay čtvrti“ Le Marais.
Historie
[editovat | editovat zdroj]Rané demonstrace (1971–1976)
[editovat | editovat zdroj]Stonewallské nepokoje v New Yorku v roce 1969 a sociální otřesy ve Francii z května 1968 povzbudily francouzské LGBT+ osoby k tomu, aby vyšly do ulic. První demonstrace se konala v květnu 1971, krátce po prvním výročí Stonewallských nepokojů. Mezi lety 1971 a 1976 se však žádný pravidelný každoroční pochod nekonal. Místo toho se aktivisté za práva homosexuálních lidí připojili k tradičním pochodům na Svátek práce 1. května, a to navzdory odporu některých odborů, zejména CGT (Confédération Générale du Travail). Tyto akce vedla Front homosexuel d’action révolutionnaire (FHAR, doslova Homosexuální fronta revoluční akce), která se v roce 1974 změnila na Groupes de libération homosexuelle (GLH).[1][2]
První oficiální pochod (1977)
[editovat | editovat zdroj]Dne 25. června 1977 prošlo z náměstí Republiky na Place des Fêtes přibližně 400 lidí v rámci první samostatné demonstrace LGBT hrdosti v Paříži. Akce, kterou společně zorganizovaly Mouvement de libération des femmes (MLF) a GLH, byla reakcí na antigay kampaně ve Spojených státech amerických (zejména kampaň Anity Bryant „Save Our Children“) a jejím cílem bylo zviditelnit homosexualitu v době, kdy ve Francii zůstávala předmětem právní diskriminace. Demonstrace se účastnily převážně ženy, což bylo projevem výrazného zapojení lesbických aktivistek do raného francouzského LGBT hnutí.[3][2][4]
80. léta: politická viditelnost a AIDS
[editovat | editovat zdroj]Pochodu, který zorganizoval Comité d'urgence anti-repression homosexuelle (CUARH) na 4. dubna 1981, krátce před francouzskými prezidentskými volbami, se účastnilo přibližně 10 000 lidí. François Mitterrand, kterého podporovala i část LGBT komunity, byl zvolen a následně ukončil několik diskriminačních opatření: konsenzuální věk byl srovnán na 15 let, byly zredukovány policejní záznamy o homosexuálech, byla rozpuštěna specializovaná mravnostní jednotka a Francie v souladu se Světovou zdravotnickou organizací přestala klasifikovat homosexualitu jako duševní chorobu.[5]
Od začátku 80. let 20. století komunitu hluboce zasáhla krize HIV/AIDS. Pochody hrdosti začaly zahrnovat požadavky na zdravotní péči a boj proti stigmatizaci. Vznikly organizace jako AIDES (1984) nebo Act Up-Paris (1989), které v pozdějších pochodech hrály významnou roli.[2]
90. léta: růst a institucionalizace
[editovat | editovat zdroj]V průběhu 90. let se účast v průvodech výrazně zvýšila. V roce 1995 se zúčastnilo přibližně 80 000 lidí, v následujícím roce počet dosáhl 120 000. V roce 1997 se v Paříži konal festival EuroPride, na který zavítalo odhadem 300 000 lidí z celé Evropy. Objevily se nové požadavky, včetně uznání párů stejného pohlaví (což v roce 1999 vedlo k přijetí občanského paktu solidarity) a práv transgenderových a intersexuálních osob.[6]
Nultá léta: přejmenování a masová účast
[editovat | editovat zdroj]
V roce 2001 byla akce po sporu o ochrannou známku s komerčním organizátorem přejmenována na „Marche des Fiertés LGBT“, aby se zdůraznil její politický a inkluzivní charakter.[1] Účast pravidelně dosahovala několika set tisíc lidí. V roce 2001 se průvodu zúčastnil Bertrand Delanoë, nově zvolený starosta Paříže a první otevřeně gay starosta velké evropské metropole, což znamenalo větší institucionální přijetí.[7]
10. léta: manželství a asistovaná reprodukce
[editovat | editovat zdroj].jpg)
Průvod v roce 2013 oslavil legalizaci manželství osob stejného pohlaví ze začátku téhož roku. Následné ročníky se zaměřily na rozšíření asistované reprodukce (PMA) pro všechny ženy, boj proti rostoucí homofobii a transfobii a zlepšení práv trans osob. V roce 2017 pochod oslavil své 40. výročí sloganem vyzývajícím k PMA bez omezení.[8][9]
20. léta
[editovat | editovat zdroj]V roce 2020 byl kvůli pandemii covidu-19 průvod zrušen a nahrazen online událostí. Ročník 2021 se konal stále ještě pod vlivem omezení v souvislosti s pokračující pandemií. Průvod se obešel bez alegorických vozů a jeho trasa začínala na předměstí, aby se zdůraznil jeho regionální charakter. V roce 2023 organizátoři z ekologických, bezpečnostních a rovnoprávných důvodů odstranili téměř všechny motorizované alegorické vozy a ponechali pouze vozidla pro osoby se sníženou pohyblivostí.[10]
Pochody v letech 2024 a 2025 se konaly v napjatém politickém kontextu, se silnou mobilizací proti vzestupu krajní pravice a debatami o inkluzivitě v rámci samotného hnutí.[11]
Průvod roku 2026, původně naplánovaný na sobotu 26. června, byl kvůli vlně veder na doporučení policie přeložen až na září.[12][13]
Organizace
[editovat | editovat zdroj]
Konání průvodu koordinuje Inter-LGBT, federace více než 80 francouzských LGBT+ sdružení. Trasa obvykle začíná ve střední nebo východní Paříži a končí na náměstí Republiky, kde se koná koncert a pronášejí projevy. Odhady účasti se značně liší: policejní čísla jsou obecně nižší (desítky tisíc), zatímco organizátoři uvádějí několik set tisíc účastníků.[14]
Reference
[editovat | editovat zdroj]V tomto článku byl použit překlad textu z článku Paris Pride na anglické Wikipedii.
- 1 2 Rédaction. L'histoire des gaypride ou des marches des fiertés [online]. Gayviking, 2020-01-08 [cit. 2026-06-29]. Dostupné online. (francouzsky)
- 1 2 3 Têtu. Sortir dans l'espace public : la longue marche vers la fierté [online]. Têtu, 2019-06-28 [cit. 2026-06-29]. Dostupné online. (francouzsky)
- ↑ Histoire des gay prides en France - Années 70 - 80 - 90 - 2000 [online]. Hexagone Gay [cit. 2026-06-29]. Dostupné online. (francouzsky)
- ↑ ZAGDOUN, Benoît. En 1977, elles participaient à la première Marche des fiertés : "On était encore les anormaux". Franceinfo [online]. 2017-06-24 [cit. 2026-06-29]. Dostupné online. (francouzsky)
- ↑ JOIGNOT, Frédéric. GAY PRIDE. L’HISTOIRE EN MARCHES [online]. Le Monde, 2016-06-20 [cit. 2026-06-29]. Dostupné online. (francouzsky)
- ↑ www.lemonde.fr. Dostupné online. (francouzsky)
- ↑ FABRE, Clarisse; MATHIEU, Mathilde. La Lesbian & Gay Pride a rassemblé à Paris quelque 500 000 personnes, badauds compris. Le Monde. 2001-06-26. Dostupné online [cit. 2026-06-29]. (francouzsky)
- ↑ BAVEREL, Philippe. Paris : 500 000 personnes attendues samedi à la marche des fiertés LGBT. Le Parisien [online]. 2017-06-23 [cit. 2026-06-29]. Dostupné online. (francouzsky)
- ↑ AFP. La 10e «Gay Pride» de Paris a lieu ce samedi. 20 Minutes [online]. 2011-06-25 [cit. 2026-06-29]. Dostupné online. (francouzsky)
- ↑ DERRIEN, Sacha. Marche des fiertés 2023 à Paris : pourquoi n’y avait-il pas de chars ?. Libération. 2023-06-26. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2026-01-14. (francouzsky)
- ↑ DUBUARD, Tiphaine. » Marche des fiertés 2022 : « Une réussite en termes de mobilisation et de logistique », selon Matthieu Gatipon-Bachette [online]. Komitid.fr, 2022-06-27 [cit. 2026-06-29]. Dostupné online. (francouzsky)
- ↑ UHLOVÁ, Saša. Ve Francii se diskutuje o vlně veder. Debata o klimatizaci štěpí společnost Deník Alarm [online]. 2026-06-26 [cit. 2026-06-30]. Dostupné online.
- ↑ ČTK. Vlna veder v Evropě dále láme rekordy, míří do střední Evropy. ČeskéNoviny.cz [online]. Česká tisková kancelář, 2026-06-26 [cit. 2026-06-30]. Dostupné online.
- ↑ Le Monde; AFP. A Paris, une marche des fiertés « contre l’internationale réactionnaire ». Le Monde. 2025-06-28. Dostupné online [cit. 2026-06-29]. (francouzsky)
Související články
[editovat | editovat zdroj]Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Paris Pride na Wikimedia Commons - Oficiální stránky (francouzsky)