Přeskočit na obsah

Sídliště Žabovřesky

Přidat odkazy
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Sídliště Žabovřesky
Výškové domy ve Voroněžské ulici (2010)
Výškové domy ve Voroněžské ulici (2010)
Lokalita
Charakterpanelové sídliště
Městská částBrno-Žabovřesky
ObecBrno
OkresBrno-město
KrajJihomoravský kraj
Historická zeměMorava
StátČeskoČesko Česko
Zeměpisné souřadnice49°13′2″ s. š., 16°34′48″ v. d.
Základní informace
Počet obyvatelcca 8 400 (2001)
Sídliště Žabovřesky
Sídliště Žabovřesky
Další údaje
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Jak číst infobox Zdroje k infoboxu a českým sídlům.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Sídliště Žabovřesky je rozsáhlý obytný soubor v městské části Brno-Žabovřesky, postavený převážně v letech 1966 až 1980. Vzhledem ke dřívější výstavbě v oblasti bývá někdy označováno jako sídliště Žabovřesky II.[1] Jedná se o jedno z nejstarších a zároveň největších panelových sídlišť v Brně, které bylo navrženo až pro 12 500 obyvatel a zhruba 3 700 bytových jednotek. Hlavními architekty projektu byli Milan Steinhauser a František Kočí.[2]

Historie

[editovat | editovat zdroj]

Před masivní panelovou výstavbou probíhala v Žabovřeskách již dříve rozsáhlejší bytová výstavba. Vedle známé funkcionalistické Kolonie Nový dům (1928) vznikl v raném poválečném období (50. léta) menší obytný soubor v prostoru ulic Zborovská, Chládkova, Klímova a Jindřichova. Tato oblast, někdy označovaná jako sídliště Chládkova (nebo též Žabovřesky I), využívala rané montované a zděné technologie a sloužila jako předchůdce pozdějšího, rozsáhlého panelového souboru.[3.1]

Sídliště Žabovřesky (II) spadá do druhé etapy výstavby brněnských panelových sídlišť, která následovala po předchozích experimentech či méně zdařilých realizacích z přelomu 50. a 60. let (Juliánov, Fučíkova čtvrť, Staré Brno sever a jih nebo Černá Pole) a zahrnovala kromě Žabovřesk především sídliště Lesná (zahájeno 1962).[1] Tato etapa byla charakteristická vysokou rychlostí výstavby a masivním nasazením panelových technologií s cílem vyřešit bytovou krizi, současně však ještě nebyla tolik ovlivněna normalizací a usilovala o aplikaci konceptu bydlení v zeleni.[4]

Výstavba sídliště byla zahájena v roce 1966 a probíhala do roku 1972 (bytové domy), občanská vybavenost pak až do roku 1980.[3.2]

Architektura a urbanismus

[editovat | editovat zdroj]
Sídliště Žabovřesky na mapě (tmavší jsou objekty občanské vybavenosti)[3.2]

Sídliště bylo projektováno jako soběstačný obytný celek s komplexní občanskou vybaveností. Projekt vypracovaný architekty brněnského Stavoprojektu Milanem Steinhauserem a Františkem Kočím vycházel z modernistických principů volné, rozvolněné zástavby v zeleni, která měla zaručit vysokou kvalitu bydlení. Architekti kombinovali různé typy bytových domů, přičemž dominantní jsou menší čtyřpodlažní bodové domy, v menší míře vyšší věžové domy (ulice Voroněžská a Vychodilova, původně plánované jako dvacetipodlažní[3.3]) a jen ojediněle deskové (sekční) domy (ulice Luční).

Na rozdíl od některých dřívějších, experimentálnějších sídlišť je u Žabovřesk patrná větší typizace a standardizace. Sídliště je rozděleno do několika urbanistických celků, které jsou propojeny centrálními prostory určenými pro obchod a služby.[5]

Sídliště bylo sevřeno v trojúhelníkovém svažitém terénu mezi dopravními tepnami Minská–Horova a Hradecká. Základními dopravními osami se staly Královopolská a Korejská ulice. Ty slouží nejen pro automobilovou dopravu, ale jsou také páteří městské hromadné dopravy. Sídliště Žabovřesky bylo jedním z prvních brněnských sídlišť, kde byla poměrně brzy po dokončení zavedena moderní hromadná doprava. Trolejbusová doprava zde zahájila provoz v roce 1973.[6][7] Páteřní koridor byl dokonce plánován se záměrem tramvajové dopravy vedením tratě z Tábora přes Voroněžskou, Makovského náměstí a Luční ulici dále do Bystrce.[3.3]

Občanská vybavenost, jako jsou školy, mateřské školy, zdravotnická zařízení a obchodní střediska, byla situována převážně centrálně do lokalit Makovského náměstí, náměstí Svornosti a v menší míře Vychodilova.

Další vývoj

[editovat | editovat zdroj]

Po roce 1989 prošla většina bytového fondu privatizací. Panelové domy byly rozsáhle revitalizovány včetně zateplování fasád, výměny oken a rekonstrukce vstupních prostor, v některých případech došlo i k nástavbám s celkovou změnou původního jednotného vzhledu. Částečně proběhla i revitalizace veřejných prostranství.

Při sčítání lidu v roce 2001 zde bylo evidováno 8 376 obyvatel ve 3 826 panelových bytech.[6]

Fotogalerie

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. 1 2 Sčudla, Josef. Brněnská sídliště [online]. Brunn [cit. 2024-05-21]. Dostupné online.
  2. ↑ Sídliště Žabovřesky (D086) [online]. Brněnský architektonický manuál [cit. 2024-05-21]. Dostupné online.
  3. PECKA, Lukáš. Brněnská sídliště a jejich urbanistická struktura. 2013 [cit. 2025-12-06]. 238 s. Disertační práce. Vysoké učení technické v Brně, Fakulta architektury. Vedoucí práce Iva Poslušná. Dostupné online.
    1. ↑ S. 65–67.
    2. 1 2 S. 129–133.
    3. 1 2 S. 130.
  4. ↑ LESOVÁ, Pavlína. Brněnská sídliště. Brno, 2011 [cit. 2025-12-06]. 78 s. Diplomová práce. Masarykova univerzita, Přírodovědecká fakulta. Vedoucí práce Ondřej Mulíček. s. 15. Dostupné online.
  5. ↑ DIVINA, Miroslav. Podoby brněnských panelových sídlišť. Brno, 2011 [cit. 2025-12-06]. 115 s. Diplomová práce. Masarykova univerzita, Filozofická fakulta. Vedoucí práce Jiří Kroupa. s. 58–59. Dostupné online.
  6. 1 2 Sídliště Žabovřesky [online]. Encyklopedie dějin města Brna [cit. 2024-05-21]. Dostupné online.
  7. ↑ KUČA, Karel. Brno: vývoj města, předměstí a připojených vesnic. 1. vyd. Praha: Baset, 2000. 644 s. Dostupné online. ISBN 80-86223-11-6. S. 614.

Související články

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Sídliště_Žabovřesky&oldid=26358493“