Přeskočit na obsah

The Forward

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
The Forward
Titulní strana vydání k 65. výročí založení
Titulní strana vydání k 65. výročí založení
Základní informace
Datum založení22. dubna 1897
Jazykanglicky a jidiš
Žánrlist of Jewish newspapers
Země původuSpojené státy americkéSpojené státy americké Spojené státy americké
Sídlo redakceNew York City
Náklad28 221 výtisků v březnu 2013 (anglicky)
Politické zaměřeníprogresivismus
Klíčové osoby
MajitelForward Association
VydavatelRachel Fishman Feddersen
ŠéfredaktorJulie Moosová
Odkazy
ISSN0746-7869
OCLC34407272
WebOficiální web
Některá data mohou pocházet z datové položky.

The Forward (v jidiš פֿאָרווערטס‎, Forṿerṭs), dříve známý jako The Jewish Daily Forward,[1] je americké médium zaměřené na témata důležitá pro židovské čtenáře ve Spojených státech. Začal vycházet v roce 1897 v jidiš jako socialistický deník. V roce 1990 na něj navázalo anglickojazyčné vydání, které založil Seth Lipsky a které zpočátku vycházelo jako týdeník.[2]

V průběhu 21. století přešel The Forward výhradně na digitální vydávání. V roce 2016 se změnila podoba tištěného vydání v jidiš: místo novin vycházejících dvakrát měsíčně začal vycházet měsíčník v časopiseckém formátu.[3] Anglickojazyčná verze, původně vydávaná týdně, ji následovala v roce 2017. Obě tištěná vydání vycházela do roku 2019.[4]

Jidiš verze The Forward, známá také jako Forverts, přináší aktuální zprávy ze světa jidiš. Téměř denně publikuje články o jazyce a kultuře jidiš a nabízí také videa s ukázkami vaření, jidiš humor a nové písně. Jidiš verze písně Leonarda Cohena „Hallelujah“, kterou přeložil a nazpíval klezmerový hudebník Daniel Kahn, zaznamenala více než milion zhlédnutí.[zdroj?]

Dne 17. ledna 2019 redakce oznámila, že ukončí vydávání tištěné verze a anglickojazyčné i jidiš vydání budou nadále dostupné pouze online. Současně oznámila propuštění šéfredaktora a 20 % redakčních pracovníků.[4]

V červenci 2019 byla šéfredaktorkou jmenována Jodi Rudorenová. Funkce se ujala v září téhož roku a v dubnu 2025 odstoupila.[5][6]

V lednu 2026 se vedení redakce ujala Alyssa Katzová. Po devíti měsících však z funkce odešla na základě vzájemné dohody s vedením. Nahradila ji Julie Moosová, která předtím působila jako dočasná šéfredaktorka a viceprezidentka pro rozvoj publika a strategii.

Historie

[editovat | editovat zdroj]

Založení

[editovat | editovat zdroj]
Abraham Cahan, až do roku 1946 vůdčí osobnost deníku

První číslo deníku Forverts vyšlo 22. dubna 1897 v New Yorku.[7] Noviny založila skupina přibližně 50 socialistů hovořících jidiš, kteří se o tři měsíce dříve sdružili do vydavatelského spolku Forward Publishing Association.[7] Název novin i jejich politické zaměření se inspirovaly německou Sociálnědemokratickou stranou a jejím tiskovým orgánem Vorwärts.

Forverts navázal na první newyorský socialistický list v jidiš, Di Arbeter Tsaytung (Dělnické noviny), který začal vycházet jako týdeník v roce 1890. Založilo jej tehdy se formující židovské odborové hnutí sdružené v organizaci United Hebrew Trades. Cílem listu bylo šířit mezi přistěhovalci hovořícími jidiš, především z východní Evropy, socialistické myšlenky a ideje odborového hnutí.[8][9]

Když v roce 1894 začal pod záštitou Socialistické dělnické strany (Socialist Labor Party, SLP) vycházet nový deník v jidiš Dos Abend Blatt (Večerní list), byl do něj tento týdeník začleněn jako víkendová příloha.[8] Jakmile si nové noviny vybudovaly pevnější postavení, začal na jejich obsah stále výrazněji působit Daniel De Leon, faktický vůdce SLP, který se snažil prosadit přísnou ideologickou linii.[10] Právě tento centralizovaný politický tlak se stal hlavním důvodem pro vznik nového listu.

K nejvýznamnějším socialistickým odpůrcům dosavadního směřování patřili Louis Miller a Abraham Cahan. Oba stáli u zrodu deníku The Forward a brzy se připojili k nové konkurenční socialistické straně, Sociálnědemokratické straně Ameriky (Social Democratic Party of America), kterou v roce 1897 založili Eugene V. Debs, celonárodně známý vůdce železniční stávky z roku 1894, a Victor L. Berger, učitel hovořící německy a vydavatel novin z Milwaukee, který pocházel z židovské rodiny. Miller i Cahan vstoupili do strany v červenci 1897.[11]

The Forward byl výjmečný tím, že jako jediný socialistický deník či skupina podporoval španělsko-americkou válku.[12] V květnu 1898 uspořádal prvomájový průvod, jehož prostřednictvím vyzýval židovské dělníky k podpoře války. Úřady tento průvod povolily, zatímco protiválečnou demonstraci pořádanou Socialistickou dělnickou stranou nikoli.[13]

První léta

[editovat | editovat zdroj]

Přestože Miller a Cahan sdíleli podobné politické postoje, lišili se v názorech na další směřování novin. Cahan proto už po čtyřech měsících odešel a přijal místo v redakci zavedeného newyorského republikánského deníku The Commercial Advertiser.[14]

Kolportéři deníku Forward v březnu 1913 čekají v časných ranních hodinách na výtisky

Následující čtyři roky, až do roku 1901, zůstával Cahan mimo redakci The Forward a získával zkušenosti s novinářskou prací v ekonomicky úspěšném prostředí. Jak později vzpomínal ve svých pamětech, vrátil se teprve poté, co mu byla přislíbena „naprostá a neomezená pravomoc“ nad redakčním obsahem.[15]

Náklad novin, které byly označovány za „jedny z prvních celostátních novin“,[16] rychle rostl, stejně jako počet obyvatel Spojených států hovořících jidiš. V roce 1912 dosáhl 120 000 výtisků[17] a koncem 20. či začátkem 30. let se The Forward zařadil mezi přední městské deníky v USA. Jeho vliv byl značný a celostátní náklad přesahoval 275 000 výtisků.[17][18] Do roku 1939 však klesl na 170 000, mimo jiné v důsledku změn americké imigrační politiky, které výrazně omezily přistěhovalectví Židů do Spojených států.[17]

Časopisecká příloha deníku The Forward z 1. listopadu 1936 dokládá jeho proměnu z demokratickosocialistického periodika v list podporující sociálnědemokratickou politiku „New Dealu“ prezidenta Franklina D. Roosevelta

Od počátku The Forward hájil odborové hnutí a umírněný demokratický socialismus. Významně se podílel na aktivitách Mezinárodního odborového svazu dámských oděvních dělníků (International Ladies' Garment Workers' Union, ILGWU). Benjamin Schlesinger, někdejší předseda tohoto svazu, se v roce 1923 stal generálním ředitelem novin, ale v roce 1928 se do čela odborového svazu vrátil. Deník rovněž patřil k prvním podporovatelům Davida Dubinského, který Schlesingera později ve vedení svazu vystřídal.[zdroj?]

Umělecká příloha The Forward ze 3. srpna 1924 představuje významné osobnosti tehdejší doby, mezi nimi prezidentského kandidáta Roberta M. La Folletta a jeho kandidáta na viceprezidenta Burtona K. Wheelera, později odsouzené vrahy Nathana Leopolda a Richarda Loeba, sovětské představitele Alexeje Rykova a Felixe Dzeržinského, herečku Glorii Swansonovou, skladatele Pietra Mascagniho a manažera deníku Barucha Charneyho Vladecka

V letech 1933–1934 zveřejnil The Forward jako první svědectví Freda Beala o výsadách sovětské byrokracie a o hladomoru v Sovětském svazu.[19] Šlo o zprávy, které značná část liberálního a levicového tisku odmítala nebo zpochybňovala.[20] Bealovy výpovědi potvrzovaly také zjištění redaktora pro odborovou tematiku Harryho Langa, který navštívil sovětskou Ukrajinu.[21][chybí lepší zdroj]

Když se objevily první zprávy o zvěrstvech páchaných na židovském obyvatelstvu Němci okupovaného Polska, zvláštní zpravodaj A. Brodie zpočátku upozorňoval na přehnaná líčení a nedostatek ověřených informací. Jak však v zimě 1939–1940 přibývalo svědectví o hromadném zatýkání, nucených pracích, masakrech, popravách a deportacích, začal deník rozpoznávat obrysy rodícího se holokaustu.[22]

Po druhé světové válce

[editovat | editovat zdroj]

V roce 1953 zaujal deník The Forward stanovisko, že Julius a Ethel Rosenbergovi jsou vinni, zároveň však označil trest smrti za příliš přísný.[23]

Přeživší nacistického koncentračního tábora čte v Německu 11. března 1946 deník The Forward

V roce 1962 klesl náklad deníku na 56 126 výtisků denně a 59 636 výtisků nedělního vydání.[24] V roce 1983 už noviny vycházely pouze jednou týdně, doplněné anglickou přílohou.[18] V roce 1990 se anglická příloha osamostatnila a začala vycházet jako samostatný týdeník.[25] Do roku 2000 dosáhl její náklad 26 183 výtisků, zatímco náklad týdeníku v jidiš činil 7 000 výtisků a nadále klesal.[26]

S tím, jak slábl vliv Socialistické strany v americké politice i v židovské komunitě, deník se postupně přiblížil hlavnímu proudu amerického liberalismu, přestože si zachoval sociálnědemokratické zaměření. Anglická verze si v židovské komunitě získala určité renomé jako platforma pro liberálně orientované politické analýzy.[zdroj?]

V 90. letech se na čas dostali do popředí anglické redakce konzervativci. Tento odklon od tradičního směřování novin však dlouho nevydržel. Několik konzervativních novinářů, kteří z The Forward odešli nebo byli propuštěni, později pomohlo založit moderní deník New York Sun.[zdroj?]

21. století

[editovat | editovat zdroj]

Vydání v jidiš v posledních letech zaznamenalo mírný nárůst nákladu, protože studium tohoto jazyka se stalo oblíbenějším mezi vysokoškolskými studenty. Náklad se ustálil přibližně na 5 500 výtiscích. Boris Sandler, jeden z nejvýznamnějších současných sekulárních spisovatelů píšících v jidiš, vedl redakci The Forward připravující vydání v jidiš po dobu 18 let, až do března 2016. Jeho nástupkyní se stala Rukhl Schaechterová.[27][28]

V letech 2013 až 2017 vydával The Forward internetovou verzi, anglický týdeník a čtrnáctideník v jidiš. Každá z těchto podob přitom fungovala v podstatě samostatně. V červnu 2008 se Jane Eisnerová po J. J. Goldbergovi stala první ženou ve funkci šéfredaktorky anglické verze The Forward.[29][30]

V srpnu 2015 vzbudil The Forward značnou pozornost svou reportáží z Íránu.[31] Stalo se tak v politicky vypjaté době, kdy se americký Kongres připravoval hlasovat o dohodě uzavřené předchozí měsíc. Ta měla omezit íránský jaderný program výměnou za zrušení mezinárodních sankcí na íránský ropný a finanční sektor.

Zástupce šéfredaktora Larry Cohler-Esses byl podle deníku The New York Times „prvním novinářem z amerického židovského média podporujícího Izrael, kterému bylo od roku 1979 uděleno íránské vízum“.[32]

Na podzim roku 1995 zahájil The Forward vydávání ruskojazyčné verze, jejímž šéfredaktorem se stal Vladimir Yedidowich. Reagoval tak na poptávku rychle rostoucí komunity přistěhovalců, která hledala médium „s výrazně židovským, avšak sekulárním a sociálnědemokratickým zaměřením, jež oceňuje také kulturní rozměr židovského života“.[33]

V roce 2004 byla ruská verze prodána organizaci Russian American Jews for Israel.[34] Na rozdíl od anglické verze byly ruské vydání i jeho čtenářská obec vstřícnější k pravicovým názorovým proudům. V březnu 2007 byly noviny přejmenovány na Forum.

Přibližně ve stejné době, v roce 2004, prodala organizace Forward Association také svůj podíl v rozhlasové stanici WEVD sportovní divizi společnosti The Walt Disney Company, tedy ESPN.

Vchod do kanceláří deníku The Forward v ulici Maiden Lane

V dubnu 2015 byl název publikace zkrácen na The Forward.[1]

V červenci 2016 začal The Forward vydávat měsíčník. Poslední tištěné noviny vyšly 30. června 2016.[35]

Dne 17. ledna 2019 publikace oznámila, že ukončí vydávání tištěné verze a bude nadále vycházet pouze online, a to v angličtině i v jidiš. Současně oznámila propuštění šéfredaktora a 20 % redakčních pracovníků.[4]

V červenci 2019 byla do funkce šéfredaktorky jmenována Jodi Rudorenová. Svou práci zahájila v září téhož roku.[5] V dubnu 2025 z The Forward odešla a vrátila se do deníku The New York Times, kde již dříve působila.[36]

The Forward začal vycházet v angličtině v 80. letech. V recenzi z roku 2019 se uvádělo, že pro internetové vydání se připravovaly texty v jidiš i v angličtině.[37]

Financování anglické verze umožnil prodej FM rozhlasové stanice, kterou The Forward vlastnil.[38]

Ačkoli se myšlenka anglického vydání údajně zrodila už v roce 1983, kdy noviny vycházející výhradně v jidiš „oznámily, že přejdou na týdenní periodicitu“,[38] k jeho uskutečnění v podobě pravidelně vycházejícího periodika došlo až v roce 1990.[2] Ještě v roce 2010 byl Seth Lipsky označován jako „bývalý redaktor anglickojazyčné verze“.[39]

Obsah

[editovat | editovat zdroj]

Politická orientace

[editovat | editovat zdroj]

Deník si zachovává levicově středovou[30] a progresivní[40] redakční orientaci.

Významné sloupky a rubriky

[editovat | editovat zdroj]

Po dobu 24 let vycházel v The Forward sloupek „Philologos“. Nyní vychází v časopise Mosaic.[41][42]

Nejznámějším autorem píšícím pro vydání The Forward v jidiš byl Isaac Bashevis Singer, nositel Nobelovy ceny za literaturu. K dalším známým přispěvatelům patřili Leon Trockij, S. L. Shneiderman a Morris Winchevsky.[zdroj?]

Mezi přispěvatele The Forward patří Debra Nussbaum Cohenová,[43] Sam Kestenbaum a Ilene Prushnerová;[44] komentátorka Deborah Lipstadtová,[45] výtvarná kritička Anya Ulinichová[46] a kreslířka komiksů Liana Fincková.[47] Liberálně orientovaný publicista Peter Beinart psal pro The Forward do roku 2020, kdy odešel do levicově zaměřeného časopisu Jewish Currents.[40]

Alana Newhouseová, autorka publikace A Living Lens: Photographs of Jewish Life From the Pages of The Forward, kterou deník The New York Times označil za „knihu na konferenční stolek“, působila v The Forward jako redaktorka pro umění a kulturu.[48]

The Forward byl po dlouhá léta domovem jedné z prvních poradenských rubrik určených židovským přistěhovalcům. Rubrika se jmenovala A Bintel Brief. Deník The New York Times ji popsal jako „lidové rady […], které předcházely rubrice Dear Abby“.[48]

Rubrika „Forward 50“ každoročně představuje 50 amerických Židů a Židovek, „kteří v uplynulém roce významně ovlivnili příběh židovského národa“. The Forward ji zveřejňuje od roku 1994 jako redakční výběr osobností a jejich vlivu. S nápadem přišel Seth Lipsky, zakládající redaktor anglické verze The Forward.[39]

Podle webových stránek časopisu nejde o vědeckou studii, nýbrž o názor členů redakce, kteří přihlížejí také k nominacím od čtenářů. The Forward žádnou z uvedených osobností oficiálně nepodporuje ani se za ni nezaručuje. Výběr je rozdělen do několika kategorií, jejichž podoba se může rok od roku měnit: nejvýraznější osobnosti, politika, aktivismus, náboženství, komunita, kultura, filantropie, skandály, sport a od roku 2010 také gastronomie.[39]

Seznam zahrnuje rovněž osobnosti židovského původu, jejichž vliv byl v uplynulém roce sice výrazný, ale škodlivý.[39]

V roce 2021 vydal The Forward místo tradičního seznamu výběr nazvaný Forward Shortlist, který představil sedm osobností.[49] U příležitosti 125. výročí založení časopisu v roce 2022 pak vznikl seznam Forward 125, zahrnující 125 nejvlivnějších amerických Židů a Židovek z období let 1897 až 2022.[50]

Významné rozhovory

[editovat | editovat zdroj]

Ocenění a uznání

[editovat | editovat zdroj]

The Forward je považován za jedny z prvních novin ve Spojených státech, které měly celostátní působnost.[16]

V roce 2020 byl The Forward nominován na cenu Nadace Jamese Bearda (James Beard Foundation Award)[61] a získal devět ocenění Rockower Awards.[62]

V roce 2021 získal dvě ocenění Asociace náboženského zpravodajství (Religion News Association Awards)[63] a 34 ocenění Rockower Awards.[64][65]

V roce 2022 obdržel The Forward dvě ocenění Asociace náboženského zpravodajství[65] a rekordních 43 ocenění Rockower Awards.[66][67]

V roce 2023 udělila Americká asociace židovského tisku (American Jewish Press Association) deníku The Forward 33 ocenění Rockower Awards.[68]

Budova deníku Jewish Daily Forward

[editovat | editovat zdroj]

V době nejvyššího nákladu nechal deník The Forward postavit desetipodlažní administrativní budovu na adrese 175 East Broadway na Manhattanu, ve čtvrti Lower East Side. Budovu navrhl architekt George Boehm a její výstavba byla dokončena v roce 1912. Šlo o prestižní lokalitu naproti parku Seward Park.

Budovu zdobily mramorové sloupy a obkladové desky i vitrážová okna. Na průčelí jsou vytesány portréty v nízkém reliéfu, které zobrazují Karla Marxe, Friedricha Engelse[69] (spoluautory Komunistického manifestu) a Ferdinanda Lassalla, zakladatele první masové německé dělnické strany.

Čtvrtý reliéf znázorňuje osobnost, jejíž totožnost se nepodařilo jednoznačně určit. Bývá označována za Wilhelma Liebknechta,[70] Karla Liebknechta[71] nebo Augusta Bebela.[72]

Redakce budovu opustila v roce 1974. Během realitního boomu v 90. letech byla budova přestavěna na byty v osobním vlastnictví.[17][73]

V roce 2007 sídlil The Forward na East 33rd Street.[48] Od roku 2020 má své sídlo ve finanční čtvrti Manhattanu, známé jako Financial District.[74]

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku The Forward na anglické Wikipedii.

  1. 1 2 KASSEL, Matthew. The Jewish Daily Forward Is Assimilating. Observer. May 17, 2015. Dostupné online.
  2. 1 2 BARRON, James. Losing Money, New York Sun Is to Shut Down. The New York Times. September 30, 2008. Dostupné online.
  3. ↑ Sore-Rokhl Schaechter: Groyse enderungen baym "Forverts". Online April 28, 2016, printed May 13, 2016.
  4. 1 2 3 The Forward, 122-year-old U.S. Jewish publication, ends its print edition – U.S. News [online]. Haaretz.com, 2019-01-17 [cit. 2019-02-20]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne January 17, 2019.
  5. 1 2 GRYMBAUM, Michael. Jodi Rudoren, Veteran Times Journalist, Will Lead The Forward. The New York Times. 23 July 2019. Dostupné online [cit. 24 July 2019].
  6. ↑ RUDOREN, Jodi. This is my last column as editor of the Forward. The Forward. 5 April 2025. Dostupné online.
  7. 1 2 Ehud Manor, Forward: The Jewish Daily Forward (Forverts) Newspaper: Immigrants, Socialism and Jewish Politics in New York, 1890–1917. Eastbourne, England: Sussex Academic Press, 2009; pg. 3.
  8. 1 2 Manor, Forward, pg. 4.
  9. ↑ Dos Abend Blatt was established October 15, 1894, and terminated April 23, 1902. For further bibliographic information, see: Dirk Hoerder with Christiane Harzig (eds.), The Immigrant Labor Press in North America, 1840s–1970s: An Annotated Bibliography: Volume 2: Migrants from Eastern and Southeastern Europe. Westport, CT: Greenwood Press, 1987; pg. 555.
  10. ↑ Manor, Forward, pp. 4–5.
  11. ↑ Manor, Forward, pg. 7.
  12. ↑ ZINN, Howard. A People's History of the United States. [s.l.]: HarperCollins S. 307.
  13. ↑ ZINN, Howard. A People's History of the United States. [s.l.]: HarperCollins S. 308.
  14. ↑ Manor, Forward, pp. 8–9.
  15. ↑ Abraham Cahan, Bleter fun main Leben. New York: Forward Association, 1927; vol. 4, pg. 342. Quoted in Manor, Forward, pg. 9.
  16. 1 2 Matthew Kassel. Seth Lipsky Looks Forward: New bio takes on Abraham Cahan, 'the first neoconservative'. The Observer. October 15, 2013. Dostupné online.
  17. 1 2 3 4 Christopher Gray, "Streetscapes/The Jewish Daily Forward Building, 175 East Broadway; A Capitalist Venture With a Socialist Base", The New York Times, April 2, 2007.
  18. 1 2 "Our history", Forward website. Accessed April 2, 2007.
  19. ↑ BEAL, Fred Erwin. Proletarian journey: New England, Gastonia, Moscow.. New York: Hillman-Curl, 1937. Dostupné online. S. 350.
  20. ↑ MACE, James E. The Politics of Famine: American Government and Press Response to the Ukrainian Famine, 1932-33. Holocaust and Genocide Studies. 1988, s. 75–94. Dostupné online. doi:10.1093/hgs/3.1.75. PMID 20684118.
  21. ↑ Eyewitness Accounts and Memoirs [online]. Dostupné online.
  22. ↑ GROBMAN, Alex. What Did They Know? The American Jewish Press and the Holocaust, 1 September 1939 – 17 December 1942. American Jewish History. 1979, s. (327–352) 331 n25, 337, n 56 & 57. Dostupné online. ISSN 0164-0178. JSTOR 23882020.
  23. ↑ Julius and Ethel Rosenberg [online]. My Jewish Learning [cit. 2023-03-31]. Dostupné online.
  24. ↑ "The Victim of Success", Time, December 28, 1962.
  25. ↑ Jewish weekly goes nat'l. Advertising Age. June 11, 1990, s. 50.
  26. ↑ Alterman, Eric (May 22, 2000). "Back to the Forward. The Nation. Retrieved August 5, 2024.
  27. ↑ Boris Sandler Retires as Editor of Yiddish Forward [online]. March 9–11, 2016 [cit. 2016-06-05]. Dostupné online.
  28. ↑ Kaplan, Rose (May 17, 2016). "Rukhl Schaechter Leads 'Forverts' into the Digital Age". Tablet. Retrieved April 1, 2017.
  29. ↑ A New Editor at The Forward. The New York Times. May 13, 2008. Dostupné online [cit. September 4, 2015].
  30. 1 2 Besa Luci, "Eisner Breaks Glass Stelya at Jewish Forward", WeNews, July 1, 2008.
  31. ↑ COHLER-ESSES, Larry. A Jewish Journalist's Exclusive Look Inside Iran. forward.com. The Forward, August 12, 2015. Dostupné online [cit. August 19, 2015].
  32. ↑ GLADSTONE, Rick. Reporting from Iran, Jewish Paper Sees No Plot to Destroy Israel. The New York Times. August 12, 2015. Dostupné online [cit. August 19, 2015].
  33. ↑ Velvl Yedidowich, 83, Editor of Russian Paper [online]. 2009-07-30 [cit. 2025-03-22]. Dostupné online. (anglicky)
  34. ↑ Murphy, Jarrett (January 11, 2005). "Forward Backlash". The Village Voice. Retrieved April 1, 2017.
  35. ↑ Sore-Rokhl Schaechter: "Groyse enderungen baym Forverts." Online April 28, 2016, in print May 13, 2016.
  36. ↑ Our New Editorial Director of Newsletters. www.nytco.com. 11 March 2025. Dostupné online [cit. 11 June 2025].
  37. ↑ Michael M. Grynbaum. Jodi Rudoren, Veteran Times Journalist, Will Lead The Forward. The New York Times. July 23, 2019. Dostupné online.
  38. 1 2 Ellilot Resnick. Veteran Newspaperman Seth Lipsky Reminisces On His Career. The Jewish Press. February 11, 2011, s. 10.
  39. 1 2 3 4 Official Website [online]. [cit. 2011-06-29]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne July 22, 2011.
  40. 1 2 DOLSTEN, Josefin. Prominent liberal writer Peter Beinart leaves Forward for progressive Jewish Currents. Jewish Telegraphic Agency. 2020-01-29. Dostupné online [cit. 24 March 2025].
  41. ↑ EISHER, Jane. Farewell Philologos. The Forward. December 6, 2014. Dostupné online [cit. February 13, 2017].
  42. ↑ Philologos Joins Mosaic. Mosaic. January 7, 2015. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne January 12, 2015.
  43. ↑ COHEN, Debra Nussbaum. Remembering Yechiel [online]. 2019-02-07 [cit. 2023-05-23]. Dostupné online. (anglicky)
  44. ↑ Ilene Prusher [online]. [cit. 2023-05-23]. Dostupné online. (anglicky)
  45. ↑ Professor Deborah Lipstadt Articles [online]. [cit. 2023-05-23]. Dostupné online. (anglicky)
  46. ↑ David Shneer performs 'Art Is My Weapon,' conducts research in Paris [online]. 2017-01-17 [cit. 2023-05-23]. Dostupné online. (anglicky)
  47. ↑ DOLSTEN, Josefin. New Yorker cartoonist draws on the light and shadows of her Jewish upbringing. The Times of Israel. Dostupné online [cit. 2023-05-23]. ISSN 0040-7909. (anglicky)
  48. 1 2 3 Sam Roberts. The City, Framed: Jewish Life, Soaring Bridges, Fulton Market. The New York Times. May 27, 2007. Dostupné online.
  49. ↑ Forward Shortlist: 7 American Jews who fascinated us in 2021 [online]. 2021-12-24 [cit. 2023-07-29]. Dostupné online. (anglicky)
  50. ↑ EHRLICH, Jay. Introducing the Forward 125: The American Jews who shaped our world [online]. 2022-12-23 [cit. 2023-07-29]. Dostupné online. (anglicky)
  51. ↑ President Barack Obama Speaks to Jews in Historic Interview With the Forward [online]. 2015-08-31 [cit. 2023-04-15]. Dostupné online. (anglicky)
  52. ↑ PEISER, Jaclyn. In Print Since 1897, The Forward Goes Digital Only. The New York Times. 2019-01-18. Dostupné online [cit. 2023-04-15]. ISSN 0362-4331. (anglicky)
  53. ↑ Ruth Bader Ginsburg in her own words: highlights from the Forward's 2018 interview [online]. 2020-09-19 [cit. 2023-06-04]. Dostupné online. (anglicky)
  54. ↑ Jane Eisner Interviews Ruth Bader Ginsburg: Transcript [online]. 2018-02-06 [cit. 2023-06-04]. Dostupné online. (anglicky)
  55. ↑ News Of Ruth Bader Ginsburg's Death Interrupts Rosh Hashanah Services Nationwide [online]. 2020-09-19 [cit. 2023-06-04]. Dostupné online. (anglicky)
  56. ↑ Gal Gadot Talks Growing Up In Israel & Her Controversial Maxim Photo Shoot [online]. 2011-05-02 [cit. 2023-06-04]. Dostupné online. (anglicky)
  57. ↑ BERRIN, Danielle. Gal Gadot and the Jewish essence of Wonder Woman [online]. 2017-05-31 [cit. 2023-06-04]. Dostupné online. (anglicky)
  58. ↑ Presidential Hopeful Slams Bush for Stance on Syria [online]. 2007-03-22 [cit. 2023-06-05]. Dostupné online. (anglicky)
  59. ↑ Biden and the Jews: Strong Ties and Friendly Disagreements [online]. 2008-08-25 [cit. 2023-06-05]. Dostupné online. (anglicky)
  60. ↑ The impossible is happening: Talking to Natan Sharansky about the crisis in Ukraine. [online]. 2022-03-05 [cit. 2023-06-23]. Dostupné online. (anglicky)
  61. ↑ The 2020 James Beard Award Nominees | James Beard Foundation [online]. [cit. 2023-05-24]. Dostupné online. (anglicky)
  62. ↑ AJPA - 2020 Competition [online]. [cit. 2023-05-24]. Dostupné online.
  63. ↑ 2021 RNA Contest Winners [online]. [cit. 2023-08-08]. Dostupné online. (anglicky)
  64. ↑ AJPA - 2021 Competition [online]. [cit. 2023-05-24]. Dostupné online.
  65. 1 2 2022 RNA Contest Winners [online]. [cit. 2023-08-07]. Dostupné online. (anglicky)
  66. ↑ AJPA - 2022 Competition [online]. [cit. 2023-05-24]. Dostupné online.
  67. ↑ DEBONIS, Jaclyn. Forward wins 12 first-place prizes at 41st Annual AJPA Simon Rockower Awards [online]. 2022-06-28 [cit. 2023-05-24]. Dostupné online. (anglicky)
  68. ↑ 2023 Awards (for work done in 2022) [online]. July 11, 2023 [cit. 2023-08-16]. Dostupné online.
  69. ↑ photobucket.com. Forward faces [online]. [cit. 2011-06-29]. Dostupné online.
  70. ↑ Decter, Avi Y.; Martens, Melissa. The Other Promised Land: Vacationing, Identity, and the Jewish American Dream, Jewish Museum of Maryland, 2005, p. 104.
  71. ↑ Rosen, Jonathan. "My Manhattan; On Eldridge Street, Yesteryear's Schul", The New York Times, October 2, 1998.
  72. ↑ Area Guide Archivováno 19. 11. 2010 na Wayback Machine., Museum at Eldridge Street website. Accessed May 10, 2010.
  73. ↑ POLLOCK, Ariel. Boroughing: Das Forvert Building [online]. Winter 2007 [cit. 2017-04-01]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne April 30, 2015.
  74. ↑ Contact [online]. Dostupné online.

Související článek

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=The_Forward&oldid=26362466“