Přeskočit na obsah

Luiz Inácio Lula da Silva

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Luiz Inácio Lula da Silva
35. a 39. prezident Brazílie
Úřadující
Ve funkci od:
1. ledna 2023
ViceprezidentGeraldo Alckmin
PředchůdceJair Bolsonaro
Ve funkci:
1. ledna 2003 – 31. prosince 2010
ViceprezidentJosé Alencar
PředchůdceFernando Henrique Cardoso
NástupceDilma Rousseffová
Stranická příslušnost
ČlenstvíStrana pracujících
Rodné jménoLuiz Inácio da Silva
Narození27. října 1945 (81 let)
Caetés, Pernambuco
BrazílieBrazílie Brazílie
ObčanstvíBrazílie
ChoťMaria de Lurdes da Silva (1969–1971)
Marisa Letícia Lula da Silva (1974–2017)
Rosângela Lula da Silva (od 2022)
RodičeAristides Inácio da Silva a Eurídice Ferreira de Melo
DětiFábio Luís Lula da Silva
Sandro Luís da Silva
Luís Cláudio da Silva
Lurian Cordeiro
Marcos Cláudio da Silva
PříbuzníFrei Chico a Genival Inácio da Silva (sourozenci)
SídloPalácio da Alvorada
Profeseodborář, politik, turner, funkcionář a union member
Náboženstvíkatolicismus
Oceněnívelkokříž Řádu svatého Olafa (2003)
Leteliera-Moffittové cena za lidská práva (2003)
řetěz Řádu Isabely Katolické (2003)
Cena kněžny asturské za mezinárodní spolupráci (2003)
řetěz Řádu svobody (2003)
… více na Wikidatech
PodpisLuiz Inácio Lula da Silva, podpis
Webová stránkalula.com.br
CommonsLuiz Inácio Lula da Silva
Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Luiz Inácio Lula da Silva (* 27. října 1945 Caetés) je brazilský politik, v letech 2003–2010 a znovu od ledna 2023 prezident Brazílie.[1]

Život

[editovat | editovat zdroj]

Narodil se v roce 1945 ve vesnici Caetés v brazilském státě Pernambuco jako sedmé z osmi dětí v chudé farmářské rodině. Byl vychováván jako katolík.[2] Krátce po jeho narození otec opustil rodinu.[3] Na začátku padesátých let se matka s dětmi přestěhovala do São Paula. Číst se naučil až v deseti letech[4] a základní školu po čtyřech letech opustil, aby ve 12 letech začal pracovat jako pouliční prodavač a leštič bot, aby tak vypomáhal své rodině.[5] V devatenácti letech přišel o levý malíček na ruce, když obsluhoval lis v továrně na výrobu automobilových součástek.[4][6] Od té doby začal být aktivní v odborech a účastnil se stávek.[5]

V roce 1969 se oženil s Marií de Lurdes, která roku 1971 zemřela na hepatitidu, když byla těhotná.[4] V roce 1974 měl dceru se sestřičkou Miriam Cordeiro, kterou si však nikdy nevzal. V témže roce se oženil se vdovou Marisou Letícií, jejíž manžel byl zavražděn při loupeži.[7] S tou měl tři syny a také adoptoval syna Marisy z předchozího manželství. Marisa zemřela v roce 2017. V roce 2022 se jeho třetí manželkou stala socioložka Rosângela da Silva, která je o dvacet jedna let mladší.[8]

V roce 1982 si ke svému oficiálnímu jménu přidal svou přezdívku Lula (hypokoristikon křestního jména Luiz, znamená také krakatice).

Politika

[editovat | editovat zdroj]

V letech 1975 a 1978 byl zvolen prezidentem ocelářských odborů ve městě São Bernardo do Campo, centru brazilského automobilového průmyslu. Během vojenské diktatury organizoval i několik stávek, měsíc strávil ve vězení, po protestech veřejnosti byl propuštěn.[9]

V roce 1980 spoluzaložil progresivní levicovou Partido dos Trabalhadores (česky Strana pracujících).[10] V roce 1982 neúspěšně kandidoval na post guvernéra státu São Paulo. Roku 1983 spoluzaložil odborový svaz Central Única dos Trabalhadores.[11]

V roce 1986 byl zvolen poslancem. Roku 1989, kdy byl prezident v Brazílii poprvé přímo volen, kandidoval a se ziskem 16,08 % hlasů jako druhý postoupil do druhého kola, které prohrál (získal 44,23 % hlasů). Po skončení svého poslaneckého mandátu v roce 1990 již znovu na poslance nekandidoval. Znovu se stal prezidentským kandidátem v dalších volbách v roce 1994, kdy opět skončil druhý (se ziskem 27,04 % hlasů, vítěz Fernando Henrique Cardoso vyhrál již v prvním kole. Stejně dopadl i v roce 1998 (tentokrát se ziskem 31,7 % hlasů).

V prezidentských volbách v roce 2002 již první kolo vyhrál (získal 46,4 % hlasů), svého soupeře porazil i v druhém kole (tam získal 61,3 % hlasů) a stal se tak prezidentem Brazílie. Prvním levicovým prezidentem od Joãa Goularta, který byl zbaven funkce vojenským státním převratem v roce 1964.[12] V roce 2006 byl znovu zvolen, když zvítězil v prvním (získal 48,61 % hlasů) i druhém (získal 60,83 %) kole prezidentských voleb. O rok později pak prohlásil, že nebude usilovat o změnu ústavy, která by mu umožňovala kandidovat potřetí.[13]

Lula a americký prezident Barack Obama v Bílém domě (14. března 2009)

V roce 2018 brazilské soudy rozhodly o diskvalifikaci jeho další kandidatury na prezidenta, a to kvůli probíhajícímu vyšetřování případu obvinění z korupce.[14] V roce 2021 ohlásil, že bude kandidovat v dalších prezidentských volbách. Dne 2. října 2022 postoupil v prezidentské volbě do druhého kola, kde byl jeho protivníkem stávající prezident Jair Bolsonaro. Lula v prvním kole získal 48,4 % hlasů, Bolsonaro 43,2 % hlasů.[15] V druhém kole Bolsonara těsně porazil, když získal 50,9 % hlasů. Funkce se ujmul v lednu 2023.[1]

Zásluhou jeho vládních opatření se v roce 2023 výrazně zpomalilo odlesňování amazonského pralesa.[16] Pokles pokračoval i v dalších letech.[17] Podporoval zřízení zóny volného obchodu mezi Evropskou unií a Mercosurem,[18] brazilský parlament dohodu o zřízení zóny schválil v březnu 2026.[19]

Lula a ruský prezident Vladimir Putin v Kremlu (9. května 2025)

V květnu 2025 navštívil Rusko, kde se zúčastnil přehlídky ke Dni vítězství v Moskvě. Při setkání s ruským prezidentem Vladimirem Putinem prohlásil: „Cílem mé dnešní návštěvy je posílit budování našeho strategického partnerství.“ Kritizoval také globální celní politiku amerického prezidenta Donalda Trumpa, která podle Luly vede k podkopávání volného obchodu a ke zhoršování vztahů mezi státy.[20]

V lednu 2026 vetoval zákon, který mohl zkrátit trest odnětí svobody Lulově rivalovi Jairu Bolsonarovi, který byl v roce 2025 odsouzen k 27letému trestu.[21] V říjnu 2026, již během prezidentských voleb, byl schálen dodatek ústavy, kterým se zkracuje pracovní týden z šesti na pět dní.[22][23]

V říjnu 2025 uvedl, že se v prezidentských volbách v roce 2026 rozhodl obhajovat mandát prezidenta.[24] Oficiálně byl jako kandidát potvrzen v srpnu 2026.[25] V prvním kole voleb konaném v říjnu 2026 skončil se ziskem 45,2 % hlasů na druhém místě za Fláviem Bolsonarem a postoupil tak do druhého kola voleb.[26] V druhém kole zvítězil, když získal 51,76 % hlasů.[27][28]

Politické postoje

[editovat | editovat zdroj]

Je označován za zastánce levice. V minulosti vyjádřil obdiv pro tzv. socialismus 21. století, nicméně v politické praxi je řazen spíše mezi sociální liberály.[29][30] Je kritikem privatizace.[31] V roce 1979 se Luly v rozhovoru zeptali, které historické postavy nejvíce obdivuje. Odpověděl: Gándhího, Che Guevaru a Mao Ce-tunga. Když byl požádán o další příklady, dodal Fidela Castra, Rúholláha Chomejního a Adolfa Hitlera a o posledním jmenovaném řekl: „Obdivuji u člověka oheň, který chce něco udělat, a pak to, že se o to pokusí.“[32] V období svého prezidentství byl však označen za pragmatika, který se například současně dokázal spřátelit s americkým prezidentem Georgem W. Bushem i venezuelským prezidentem Hugem Chávezem.[33][34]

Během svého prvního funkčního období výrazně rozšířil státní program bezplatných školních obědů pro děti z nízkopříjmových rodin.[9] Současně podpořil státní investice do základního školství.[35] Přesto se stále nedařilo vymáhat povinnou školní docházku ve venkovských oblastech a zejména ve favelách.[36] Zavedl také sociální program na boj s chudobou a hladem, který ale dle analytiků nesplnil očekávání.[37] Přesto se však během jeho prvního funkčního období snížil počet případů dětské podvýživy o 46 %, za což obdržel ocenění od Světového potravinového programu.[38] V neposlední řadě spustil fond na podporu přesídlení rodin ze zátopových oblastí, na projekty výstavby čističek vody a zlepšení podmínek ve favelách.[39]

Ve svém druhém funkčním období představil rozvojový fond na investice do dopravní infrastruktury a na modernizaci energetické infrastruktury. Dále zahájil reformu zjednodušení a snížení daní.[40] Byly také zahájeny projekty v rámci partnerství veřejného a soukromého sektoru.[41] Dařilo se mu splácet zahraniční dluh a v roce 2008 se Brazílie poprvé stala čistým věřitelem, kdy půjčovala více, než si sama půjčovala ze zahraničí.[42] Tzv. velkou recesi Brazílie ustála díky značným ekonomickým pobídkám.[43]

Lulova administrativa zpočátku prosazovala progresivní politiku, která výrazně omezila odlesňování v Amazonii. Navzdory tomu Lula nepodporoval legislativu, která by od země vyžadovala postupné ukončení používání fosilních paliv.[44]

V izraelsko-palestinském konfliktu Lula v roce 2024 kritizoval rozhodnutí západních zemí omezit financování UNRWA a v reakci na to palestinské vládě slíbil, že Brazílie zvýší své financování pro UNRWA. Lula vyzval k řešení založenému na dvou státech, v němž by Palestina byla „definitivně uznána jako plnohodnotný a suverénní stát“.[45] Během války v Pásmu Gazy, v únoru 2024 Lula novinářům během účasti na summitu Africké unie řekl: „To, co se děje v Pásmu Gazy, není válka, je to genocida. ... Není to válka vojáků proti vojákům. Je to válka mezi vysoce připravenou armádou a ženami a dětmi. ... To, co se děje v Pásmu Gazy s palestinským lidem, se nestalo v žádném jiném okamžiku v historii. Ve skutečnosti se to stalo: když se Hitler rozhodl zabít Židy.“[45]

Obvinění z korupce a praní špinavých peněz

[editovat | editovat zdroj]

V březnu 2016 ho zadržela brazilská policie pro podezření z korupce, provedla u něj domovní prohlídku a podrobila ho výslechu. Vyšetřování se týkalo korupce kolem ropné společnosti Petrobras, jejíž manažeři záměrně předražovali zakázky, přičemž část peněz plynula předním brazilským politikům, včetně vládní Strany práce.[46] Podle policie měl mít konečné slovo při jmenování manažerů firmy Petrobras a byl jednou z hlavních osob, které z těchto zločinů těžily. Dále podle policie existují důkazy, že se Lula obohatil a že peníze přispěly k financování jeho volební kampaně. Podle obžaloby měl dostat úplatky hodnotě 3,7 milionu realů (asi 26 milionů korun) od stavební firmy OAS a to ve formě luxusního bytu ve městě Guarujá.[47]

Demonstrace za osvobození Luly

V první polovině července roku 2017 byl Lula nepravomocně odsouzen v první z pěti kauz ke trestu 9,5 roku odnětí svobody za korupci a praní špinavých peněz.[48][49] V lednu 2018 soud jednomyslně zamítl odvolání da Silvy a zvýšil mu trest z devíti na 12 let.[50]

V roce červnu 2019 se objevily záznamy tajné komunikace soudce v jeho věci, kterým byl Sergio Moro, s žalobci. V této komunikaci Moro žalobce přesvědčoval o vině Luly, kteří o ní měli pochybnosti, zvláště pak o tom, že Lula měl být vlastníkem výše zmíněného luxusního bytu.[51] V reakci na případ vzniklo celosvětové Hnutí za osvobození Luly, které podpořil například Adolfo Pérez Esquivel, argentinský nositel Nobelovy ceny za mír, José Pepe Mujica, bývalý prezident Uruguaye, Danny Glover, herec a velvyslanec dobré vůle OSN či spisovatel a filozof Noam Chomsky.[52]

Dne 8. listopadu 2019 byl Lula z vězení po 580 dnech propuštěn a 8. března 2021 byl Nejvyšším federálním soudem všech obvinění zproštěn s odkazem na to, že soudce Moro byl proti němu zaujatý.[53] Moro byl v letech 2019 až 2020 ministrem spravedlnosti Bolsonarovy vlády.

Zdravotní stav

[editovat | editovat zdroj]

V devatenácti letech přišel o levý malíček na ruce, když obsluhoval lis v továrně na výrobu automobilových součástek.[4][6]

V roce 2011 mu byla diagnostikována rakovina krku.[54] Během výkonu prezidentského mandátu byl v roce 2024 operován kvůli krvácení do hlavy, v dubnu 2026 mu byla diagnostikována rakovina kůže.[54]

Vyznamenání

[editovat | editovat zdroj]

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Luiz Inácio Lula da Silva na anglické Wikipedii.

  1. 1 2 Brazilským prezidentem bude Lula da Silva, těsně porazil Bolsonara. ČeskéNoviny.cz [online]. [cit. 2022-10-31]. Dostupné online.
  2. ↑ Folha Online - Mundo - "Lula é um católico a seu modo", diz d. Cláudio Hummes - 06/04/2005. www1.folha.uol.com.br [online]. [cit. 2026-01-06]. Dostupné online.
  3. ↑ ISTOÉ Gente. www.terra.com.br [online]. [cit. 2026-01-06]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2002-12-23.
  4. 1 2 3 4 Lula: Fourth time lucky? [online]. BBC, 2002-10-28 [cit. 2007-04-27]. (BBC News). Dostupné online.
  5. 1 2 Biography [online]. Presidency of the Federative Republic of Brazil, 2005 [cit. 2007-09-02]. Dostupné online.
  6. 1 2 Brazilian President Lula's long history of health woes. France 24 [online]. 2024-12-10 [cit. 2026-01-06]. Dostupné online. (anglicky)
  7. ↑ Marisa Letícia, a primeira-dama que não gostava de política. epoca.globo.com [online]. [cit. 2022-10-31]. Dostupné online.
  8. ↑ Brazil's Lula marries sociologist Rosângela da Silva in intimate ceremony - La Prensa Latina Media [online]. [cit. 2022-10-31]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2022-10-31. (anglicky)
  9. 1 2 BOURNE, Richard. Lula of Brazil: The Story So Far. [s.l.]: University of California Press 436 s. Dostupné online. ISBN 978-0-520-93252-4. (anglicky)
  10. ↑ PHILLIPS, Tom. Rebuilding bridges: Former president’s mission to defeat Bolsonaro in Brazil. The Guardian. 2022-01-03. Dostupné online [cit. 2026-01-06]. ISSN 0261-3077. (anglicky)
  11. ↑ PRESSE, AFP-Agence France. Brazil's Ex-president Lula In Dates. barrons [online]. [cit. 2026-01-06]. Dostupné online. (anglicky)
  12. ↑ Leftist Wins Brazilian Presidency. Los Angeles Times [online]. 2002-10-28 [cit. 2026-01-06]. Dostupné online. (anglicky)
  13. ↑ Newsroom. Brazilian President Vows Not to Seek a Third Term. BrazzilMag. 2007-08-27. Dostupné v archivu pořízeném dne 2008-04-30. Archivováno 25. 12. 2007 na Wayback Machine.
  14. ↑ Brazil’s jailed former president Lula barred from running again by electoral court. The Washington Post. 2018-09-01. Dostupné online [cit. 2026-01-06]. ISSN 0190-8286. (anglicky)
  15. ↑ JURČOVÁ, Alžběta. Bolsanaro, či Lula? Extrémní pravice je v Brazílii silná, říká politolog o druhém kole prezidentských voleb. iROZHLAS [online]. Český rozhlas, 2022-10-09. Dostupné online.
  16. ↑ Odlesňování Amazonie od začátku roku výrazně zpomalilo. Česká televize [online]. 5. srpna 2023. Dostupné online.
  17. ↑ BUTLER, Rhett. Amazon deforestation on pace to be the lowest on record, says Brazil [online]. 2026-02-17 [cit. 2026-10-26]. Dostupné online. (anglicky)
  18. ↑ Brazil's Lula calls EU to seek 'political courage' over Mercosur deal. euronews [online]. 2025-12-20 [cit. 2026-10-26]. Dostupné online. (anglicky)
  19. ↑ Congresso promulga acordo entre Mercosul e União Europeia após quase 30 anos de negociação. O Globo [online]. 2026-03-17 [cit. 2026-10-26]. Dostupné online. (portugalsky)
  20. ↑ Brazil's Lula Pitches 'Strategic Partnership' With Russia. The Moscow Times. 9 May 2025. Dostupné online.
  21. ↑ ČTK. Lula vetoval návrh, který by mohl zkrátit trest Bolsonarovi. ct24.ceskatelevize.cz [online]. [cit. 2026-01-11]. Dostupné online.
  22. ↑ ČTK. Brazilský parlament schválil zkrácení pracovní doby před prezidentskými volbami. Seznam Zprávy [online]. 2026-10-15 [cit. 2026-10-26]. Dostupné online.
  23. ↑ Fim da escala 6x1 marca 2ª redução da jornada desde 1943; veja histórico. CNN Brasil [online]. 2026-10-14 [cit. 2026-10-26]. Dostupné online. (portugalsky)
  24. ↑ Brazil’s President Lula announces he will seek a fourth term in 2026. Al Jazeera [online]. [cit. 2026-05-26]. Dostupné online. (anglicky)
  25. ↑ Lula, 80, to face Bolsonaro's son in Brazilian presidential election. Yahoo News [online]. 2026-08-02 [cit. 2026-08-02]. Dostupné online. (anglicky)
  26. ↑ OSGOOD, Tamara Khandaker,Brian. Brazil election results updates: Lula and Bolsonaro advance to run-off. Al Jazeera [online]. [cit. 2026-10-05]. Dostupné online. (anglicky)
  27. ↑ Brazilské volby vyhrál Lula, v těsném souboji porazil Bolsonara a zůstává prezidentem. Deník N [online]. 2026-10-26 [cit. 2026-10-26]. Dostupné online.
  28. ↑ Lula podle předběžných výsledků počtvrté vyhrál volby v Brazílii. iDNES.cz [online]. 2026-10-26 [cit. 2026-10-26]. Dostupné online.
  29. ↑ Transnational Governance and South American Politics. [s.l.]: [s.n.] Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2023-01-14.
  30. ↑ Rise and Decline of Brazil's New Unionism. [s.l.]: [s.n.] Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2023-01-14.
  31. ↑ https://www.reuters.com/article/us-brazil-lula-analysis/lula-gives-state-heavier-hand-in-brazil-economy-idUSTRE5A24ZA20091104/
  32. ↑ Poor Man's Burden (Published 2004). www.nytimes.com. 2004-06-27. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2024-02-21. (anglicky)
  33. ↑ Lula's leap. The Economist. Dostupné online [cit. 2026-01-06]. ISSN 0013-0613.
  34. ↑ Lula's stature grows in S. America. Los Angeles Times [online]. 2008-10-05 [cit. 2026-01-06]. Dostupné online. (anglicky)
  35. ↑ Wayback Machine. bti-project.org [online]. [cit. 2026-01-06]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2022-01-27.
  36. ↑ Child Labor in Brazil, an Overview Article – Stop Child Labor – The Child Labor Coalition. stopchildlabor.org [online]. [cit. 2026-01-06]. Dostupné online.
  37. ↑ https://www.nytimes.com/2005/05/29/world/americas/effort-to-reduce-poverty-and-hunger-in-brazil-falls-short-of.html
  38. ↑ « ¿Cuál es el balance social de Lula? » - Le Monde diplomatique en español. mondiplo.com [online]. [cit. 2026-01-06]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2022-03-04. (španělsky)
  39. ↑ Et Lula apporta l'eau et la lumière aux favelas. Libération. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2022-03-04. (francouzsky)
  40. ↑ PRADA, Paulo. For Brazil, It's Finally Tomorrow. WSJ. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2024-03-02. (anglicky)
  41. ↑ Época - NOTÍCIAS - Enfim, Lula privatizou.... revistaepoca.globo.com [online]. [cit. 2026-01-06]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2007-10-12.
  42. ↑ Brazil Became Net Creditor for First Time in January (Update4) - Bloomberg. www.bloomberg.com [online]. [cit. 2026-01-06]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2011-05-10.
  43. ↑ After Latin America’s boom years, anticipating the deluge. Financial Times. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2014-04-06. (anglicky)
  44. ↑ https://www.nytimes.com/2008/05/16/world/americas/16brazil.html
  45. 1 2 Brazil’s Lula compares Israel’s war on Gaza with the Holocaust. Al Jazeera [online]. [cit. 2026-01-06]. Dostupné online. (anglicky)
  46. ↑ Policie propustila brazilského exprezidenta Lulu. Vyslýchala ho kvůli miliardové korupční aféře. Aktuálně.cz [online]. Economia, 2016-03-04 [cit. 2017-07-12]. Dostupné online.
  47. ↑ Bývalého brazilského prezidenta odsoudili za korupci a praní peněz na téměř 10 let vězení. iROZHLAS [online]. Český rozhlas [cit. 2022-10-31]. Dostupné online.
  48. ↑ Bývalý brazilský prezident Lula da Silva dostal za korupci 9,5 roku vězení. Novinky.cz [online]. Borgis [cit. 2017-07-12]. Dostupné online.
  49. ↑ Brazilský exprezident da Silva dostal 9,5 roku vězení za korupci. Aktuálně.cz [online]. Economia, 2017-07-12 [cit. 2017-07-12]. Dostupné online.
  50. ↑ Brazilský exprezident Lula da Silva přišel o šanci kandidovat. Dostal přísnější trest za korupci. ČT24 [online]. [cit. 2023-03-18]. Dostupné online.
  51. ↑ FISHMAN, Andrew; MARTINS, Rafael Moro; DEMORI, Leandro. Exclusive: Leaked Chats Between Brazilian Judge and Prosecutor Who Imprisoned Lula Reveal Prohibited Collaboration and Doubts Over Evidence. The Intercept [online]. 2019-09-06 [cit. 2022-10-31]. Dostupné online. (anglicky)
  52. ↑ DARLINGTON, Shasta. As ‘Lula’ Sits in Brazil Jail, Party Nominates Him for President. The New York Times. 2018-08-05. Dostupné online [cit. 2023-01-04]. ISSN 0362-4331. (anglicky)
  53. ↑ Brazil high court confirms annulment of Lula graft convictions. France 24 [online]. 2021-04-15 [cit. 2022-10-31]. Dostupné online. (anglicky)
  54. 1 2 Brazilský prezident podstupuje ozařování. www.novinky.cz [online]. 2026-05-25 [cit. 2026-05-26]. Dostupné online.
  55. ↑ Lula realiza visita para entablar alianza comercialcon entre países del Mercosur y naciones andinos - AGO. 25, 2003 - Economía - Historicos - EL UNIVERSO. www.eluniverso.com [online]. [cit. 2019-09-02]. Dostupné online.
  56. ↑ zakon.rada.gov.ua [online]. [cit. 2019-11-11]. Dostupné online.
  57. ↑ Otras disposiciones. Boletín Oficial del Estado. 2003-07-12, čís. 166, s. 27392. Dostupné online.
  58. 1 2 ENTIDADES ESTRANGEIRAS AGRACIADAS COM ORDENS PORTUGUESAS - Página Oficial das Ordens Honoríficas Portuguesas. www.ordens.presidencia.pt [online]. [cit. 2019-09-02]. Dostupné online.
  59. ↑ Lula diz que vai assumir «compromisso histórico com África». Notícias Lusófonas [online]. [cit. 2019-09-02]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2018-01-29.
  60. ↑ Uribe oferece ao Brasil saída ao Pacífico por estrada amazônica - 14/12/2005 - UOL Últimas Notícias. noticias.uol.com.br [online]. [cit. 2019-09-02]. Dostupné online.
  61. ↑ Archivovaná kopie. web.archive.org [online]. [cit. 2021-08-10]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2017-12-01.
  62. ↑ Lula e Bouteflika convocam empresários a buscar parcerias — Portal Computador Para Todos. web.archive.org [online]. 2011-05-13 [cit. 2019-09-02]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu.
  63. ↑ Journal Officiel de la Republique Algerienne. 12. února 2006, čís. 07, s. 19. Dostupné online.
  64. ↑ Noticias EL DIARIO - Primera página. www.eldiario.net [online]. [cit. 2019-11-11]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2019-11-11.
  65. ↑ Lula será condecorado com Ordem da Águia Asteca no México - 03/08/2007 - UOL Últimas Notícias. noticias.uol.com.br [online]. [cit. 2019-09-02]. Dostupné online.
  66. ↑ Modtagere af danske dekorationer. Kongehuset [online]. 2017-12-12 [cit. 2019-11-11]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2019-05-12. (dánsky)
  67. ↑ zakon1.rada.gov.ua [online]. [cit. 2019-09-02]. Dostupné online.
  68. ↑ Visita ao Brasil do Presidente da Guiné-Bissau, Malam Bacai Sanhá – Comunicado Conjunto – Brasília, 25 de agosto de 2010 —. web.archive.org [online]. 2014-03-19 [cit. 2021-04-24]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2014-03-19.
  69. ↑ EBC. memoria.ebc.com.br [online]. [cit. 2020-08-10]. Dostupné online. (portugalsky)
  70. ↑ Zambian Watchdog [online]. [cit. 2020-03-09]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-06-30. (anglicky)
  71. ↑ National Orders awards April 2011 | South African Government. www.gov.za [online]. [cit. 2024-11-02]. Dostupné online.
  72. ↑ Ex-presidente Lula recebe Ordem Nacional do Benin. Instituto Lula [online]. [cit. 2019-09-02]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2019-09-02.
  73. ↑ Décret N° 2013-209 du 23 avril 2013. Secrétariat général du Gouvernement du Bénin [online]. [cit. 2024-07-24]. Dostupné online. (francouzsky)
  74. ↑ BBC Brasil. www.bbc.com [online]. [cit. 2019-09-02]. Dostupné online.

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Luiz_Inácio_Lula_da_Silva&oldid=26324886“